Pod názvem THE SOUNDBYTE se na hudební scénu vrací část dnes už téměř kultovního norského seskupení THE THIRD AND THE MORTAL, kytarista Trond Engum. Počátky jeho sólového projektu se datují až do roku 1998 a „Rivers Of Broken Glass“ je výsledkem této několikaleté činnosti. Patrně netřeba nijak zvlášť zdůrazňovat, že novátorství, jistý podíl experimentu, snaha o neotřelý a nekonvenční přístup k hudbě jako takové, tak jak je známe u THE THIRD AND THE MORTAL, se také zde velmi přirozeně snoubí v jeden organický celek.

Přestože lze již na první poslech vysledovat drobné reminiscence domovské formace (zejména žánrovou eklektičnost „Memoirs“ a dusivou atmosféru „Painting On Glass“) v mnoha směrech se THE SOUNDBYTE na hony vzdaluje úspornému minimalismu THE THIRD AND THE MORTAL a předkládaná kolekce skladeb nabývá v kompoziční, aranžérské a zejména zvukové rovině výrazného dojmu rozmáchlosti a prostorovosti. Žánrové zastoupení hudby na „Rivers Of Broken Glass“ nelze než charakterizovat jako umně poskládanou mozaiku nebo koláž. Trond netvoří podle zaběhnutých šablon a škála výrazových prostředků a postupů se vyznačuje širokým rozpětím.V jeho hudebním pojetí lze nalézt ševelící ambient, svojsky interpretovanou kytarovou hravost rocku (která, jakkoliv to může znít absurdně, někdy zasahuje až do poloh ZZ TOP – „The Line“), rytmickou kolébavost blues („Waiting“) nebo třeba rozmáchlé soundtrackové plochy, metalovou zatíženost… 

Ačkoliv dýchá z nahrávky snaha o neotřelý přístup, jinakost a vymezení se proti tradičnímu „písničkářství“, netkví tento atribut ani tak v neotřelé strukturaci a výstavbě skladeb. Paradoxně by se dalo říci, že ta je naopak téměř konvenční („Lie“). To, co činí THE SOUNDBYTE (vedle dovednosti napsat poutavé a chytře vymyšlené písně) zvláštním, leží v rovině zvuku, schopnosti vytvořit plastickou zvukovou paletu, jejíž barvitost se zhmotňuje v kompozičně dokonale zvládnuté výtvarné dílo. Právě zvuk, jeho rozmanité vrstvy a podoby lze v případě THE SOUNDBYTE chápat nejen jako pouhý součet nástrojů, efektů apod., ale jako instrument další, jenž takto pojímaný nachází pod taktovkou Tronda Enguma nové opodstatnění. Ponurou atmosférou nahrávky prostupuje téměř hypnotické šumění moře, které se opět ztrácí a vynořuje v projekci nástrojů a chladných, téměř odlidštěných industriálních ruchů („Water“, „Dark“). Právě tyto „přirozené“ zvuky pořízené během dvou měsíců na otevřeném moři se v organické syntéze s hudební vrstvou téměř nevědomě podílí na celkovém dojmu z nahrávky.  Trond ve svém snažení nezůstal sám, ale přizval několik dalších instrumentalistů, jejichž účast dotváří precizní kontury díla. Vedle vkusně zakomponovaného trombónu v „Waiting“ tak vystupuje především zpěvačka Berit Stenslad, které se dostalo značného prostoru nejen v duetech s Trondem. Vrchol jejího projevu spatřuji především v norsky zpívané „Til Ungdommen“ či hypnotické „Reflections Of Broken Glass“.

Osobně mám značnou radost z toho, že se po delší době opět vynořilo na svět dílko, pro které osobitost a také jistá dávka originality nejsou pouze prázdnými pojmy, aniž by právě jejich jmenování muselo značit posluchačskou nestravitelnost či apriorní despekt. Právě naopak. „Rivers Of Broken Glass“ je už na první pohled, řekl bych, celkem přístupnou kolekcí, která si nehraje na samoúčelnou odtažitost a všechny finesy a vynalézavost odkrývá teprve poté, kdy vás vtáhne pod svůj uhrančivý povrch a provede krajinou tu více, jinde méně temných, přesto velmi přitažlivých emocí a okamžiků. Výborná nahrávka, kterou by bylo škoda minout.